Loading...

z Pretorie
do AUTOCONTu

Usměvavý Jihoafričan Charles Griffiths pracuje v AUTOCONTu jako konzultant pro platformu ServiceNow, která řeší firemní workflow. Jak se mu líbí současná „work“, co říká na firemní „flow”, jaký „service” oceňuje v České republice a co říká na život v Praze právě „now”? Právě o tom jsou následující řádky.

„Pro Českou republiku rozhodla cena piva,“ směje se Charles na úvod společného rozhovoru, ale hned vzápětí vše uvádí na pravou míru. „Chtěl jsem pracovat v místě s bohatou a zajímavou historií. Česká republika je navíc jednou ze zemí, která dlouhodobě stojí na nejvyšších místech žebříčků pro práci expatů. Dlouho jsem si dával dohromady různá pro a proti, protože stěhovat se přes půl planety není lehké rozhodnutí, ale nakonec jsem tady v Praze – a rozhodně nelituji,“ říká muž, který se na platformu ServiceNow specializoval už ve své předchozí práci v hlavním městě Jihoafrické republiky Pretorii, kde působil v roli konzultanta společnosti Mediro ICT.

Když se ho doptávám na další důvody přesunu zpod obratníku Kozoroha na padesátou rovnoběžku severní polokoule, je cítit, že nechce brousit do politických vod: „Už dlouho jsem se poohlížel po práci v cizině. Chtěl jsem získat nové zkušenosti, naučit se nové jazyky, posunout se v kariéře zas o kus dál. Ale čekal jsem na impuls, a celková situace v naší zemi mě trochu pomohla tento krok udělat.“

A aniž by zmiňoval další detaily, hned z další odpovědi lze vyčíst, co mu Praha přinesla do života. „Najednou můžu jít kamkoli ven, aniž bych se musel bát. Funguje veřejná doprava, celé město přejedete metrem, případně tramvají. Vyzkoušel jsem pivo, svíčkovou i knedlíky – a musím říct, že jsem se hned stal jejich fanouškem. Za těch pár měsíců jsem tu svíčkovou i chlebíčky měl už mockrát. Naopak, co mě překvapilo spíš negativně, je obrovský počet lidí, kteří stále kouří,“ líčí se sympatickou otevřeností Charles.

Stejně pozitivně zatím hovoří také o svých zkušenostech z AUTOCONTu. „Hrozně mile mě překvapila firemní kultura a celkově uvolněná atmosféra ve firmě. Upřímně, trochu jsem se bál, že půjdu do hodně striktního a korporátního prostředí, kde nebude prostor pro legraci. Ale naštěstí, spíš opak je pravdou – všechno je hodně otevřené, pohodové, přátelské. Vlastně už od prvních chvil se cítím jako plnohodnotná součást týmu, čehož si hodně vážím a za což bych taky rád poděkoval svým nadřízeným i kolegům.“

Své volné chvíle trávil (tedy, dokud mu v tom nezamezila karanténa a globálně se šířící pandemie koronaviru) v místních muzeích a parcích. „Hodně času jsme se ženou trávili procházkami a musím říct, že v tomto ohledu je Praha opravdu neskutečná a opravdu vás na mnoha místech překvapí svojí architekturou, kulturou nebo gastronomií. Až se přežene nouzový stav, určitě bychom v tom rádi pokračovali. Jednou z položek na našem ‚to-do-listu‘ je například sednout do vlaku a vyrazit do nejbližšího okolí Prahy. „Plánovali jsme to na začátek jara, bohužel v tomto nám epidemie udělala čáru přes rozpočet. Ale nedá se nic dělat, řeší ji celý svět,“ uzavírá Charles Griffiths.