Loading...

PETR
MÁRA

Jeden z největších odborníků na značku Apple v Evropě. S dnes nejhodnotnější firmou spolupracuje jako certifikovaný trenér.

Školí a vystupuje jako řečník na nejrůznějších konferencích v Evropě a Asii.

Tvoří videa a píše články, kde produkty hodnotí. Natáčí i vlastní podcasty. Petr Mára učí lidi pracovat s technologiemi.

V době, kdy vznikal tento rozhovor, se Petr Mára čerstvě vrátil ze San Francisca. Jedna z prémiových značek tam zrovna představila nový „véčkový“ telefon. To už ale dávno víme z jeho Instagramu, kam dal fotku mobilního nováčka. Jeho život se kolem technologií točí už od doby, kdy jako malý kluk dostal svůj první počítač, dnes už historický kus Commodoro 116. Ten pak vyměnil za Apple, o kterém padne slovo ještě několikrát. Když v rozhovoru vysvětluje, že nám správné používání technologií pomáhá a šetří čas, uvědomuji si, že tento rozhovor je toho přímým důkazem. Vzniká totiž přes aplikaci FaceTime.

Říkáte o sobě, že jste technologický evangelista. Co to znamená?

Mě ta firma začala bavit zhruba v roce 1994, kdy v podstatě krachovala. Baví mě firmy a témata, která jsou na začátku a ještě je nikdo nezná. Dneska je Apple úplně jinde. Kdybych měl říct jednu nejsilnější stránku Applu, je to jednoznačně ekosystém. To znamená napojování produktů na sebe tak, aby nás nezahltily, ale zároveň, abychom neměli důvod odejít. Je to také taková hra. Je to marketing. I když prodávají technologie, jdou na to přes emoce. Jiné technologické firmy prodávají jen vlastnosti.

V podcastu Proti Proudu jste uvedl, že iPhony tvoří zhruba 60 procent příjmu firmy Apple. A že marže se pohybuje mezi 30 až 50 procenty. Nejdražší iPhone dnes v Česku vyjde na 35 tisíc korun. V čem to podle vás je, že lidé sáhnou právě po tomto telefonu i za tuto cenu? Je to marketing?

Ano, výrobní cena iPhonu je skutečně zhruba těch 60 procent. Jenže zbylé peníze jdou i do věcí, které nevidíme, třeba do výzkumu, logistiky, tréninku lidí a tak dále. Vnímám to jako úspěšný byznysový model. Apple nabízí kvalitní produkt a umí jej prodat. Úspěch této firmy je navíc založený na jakémsi tajemství. Apple je trošku arogantní firma. Dělá to, co chce ona, ne to, co chtějí lidé. Vytvoří vlastní směr a filozofii a ty prodává. Oproti konkurenci třeba nedává slevy. Je třeba ale zmínit, že dneska podobně drahé telefony nabízejí všechny prémiové značky. Například Samsung prodává mobil i za padesát tisíc korun. Čím to je, že dáme za mobil více peněz než dříve? Je to vlastně docela logické. Na mobil sáhneme třeba i padesátkrát denně, máme ho skoro pořád u sebe. Je to prodloužená ruka člověka. Odbavíme z něj letenky, nakoupíme, komunikujeme skrze něj, pracujeme. Do určité míry nahrazuje počítač. Hodnota mobilu pro člověka se změnila, tím pádem je logickým trendem, že do takového zařízení investujeme více peněz.

Zmíněnou umělou inteligenci využíváme už dnes k ovládání chytrých zařízení, a to skrze virtuální asistenty Siri nebo Google Assistant. Proč Siri neumí česky? Je to náročné na vývoj?

To je to, co mě trošku mrzí. Apple je prioritizační firma a Česko pro ni není největším lídrem z hlediska používání jejích technologií. Takže raději dotahuje Siri v angličtině. Siri podle mě ještě není něčím, co mění svět. Ani v západním světě ještě lidé nechodí po ulici a nemluví přes hodinky či mobily se Siri. Spíše se využívá pro takové ty předpřipravené úkoly typu nastavit si budík. Google Assistant je na tom s češtinou lépe, takže vývoj jde, ale je to o prioritách.

Jaký byl váš první produkt s nakousnutým jablkem?

Byl to Mac, a to někdy v roce 1995. Tehdy Apple nikdo neměl. Mít ho znamenalo, že jsem divný. Všichni tehdy měli počítače s Windows. A Mac s nimi nebyl kompatibilní, neměl věci, které by člověk očekával, třeba hry. Byl to teprve začátek Apple komunity, což mě bavilo. Měl jsem před sebou super technologii a ostatní to neviděli. Ta pokrokovost mě fascinovala.

Pamatujete si okamžik, kdy jste v sobě objevil zájem o technologie?

Když jsem byl malý, nikdo neměl počítače. Můj děda emigroval do Německa a máma za ním občas jezdívala. Jednou mi od něj přivezla starý počítač Commodore 116. Bylo to ještě před revolucí, počítače tehdy nikdo doma neměl. Takže já ani nevěděl, co s ním dělat. Šly na tom hrát hry, tak jsem to zkusil. A tak jsem se dostal k počítačům v době, kdy je nikdo neznal a nepoužíval. Díky tomu dnes dělám to, co dělám. Přišlo mi zajímavé objevovat něco, čemu nikdo nerozumí.

Natáčíte vlastní podcasty, kde se věnujete různorodým tématům od výchovy dětí až po prokrastinaci. Jak si vybíráte lidi, se kterými uděláte rozhovor?

Hledám lidi, kteří mi přijdou zajímaví. Je mi skoro jedno, co dělají. Ideální je, když se věnují něčemu, čemu já nerozumím a něco se tak naučím. Baví mě lidi, kteří mě obohatí a vidí věci jinak. To vás pak nutí se zamýšlet.

Podcasty jsou nyní trendem, začala je tvořit i média. Jak vnímáte vliv technologií na tradiční média?

První věc, co mě napadne, je zrychlování toku informací a zkracování. Například Twitter, kde se pracuje s omezeným počtem znaků. To mění formu, jak se vyjadřujeme a jak rychle se rozhodujeme. Lidé už dneska tolik nečtou témata do hloubky, čtou spíše titulky. Tento trend ukazuje třebai TikTok. Když to do patnácti vteřin nevysvětlíte, odejdou lidé jinam. Chtějí se bavit. Papírové noviny mají výhodu, že si je čtenář vezme do ruky, listuje jimi a čte i témata, která by ho jinak nezajímala, takže má větší rozhled. Na sociálních sítích si sami volíme témata a oblasti, které nás zajímají, což je pro nás špatně. Toto technologie změnily.

V jednom z podcastů jste o sobě řekl, že se vyhýbáte záležitostem, kde musíte zapojovat své slabé stránky. Cituji: „Co mi nejde, to rovnou odhazuji.“ Co vám nejde?

Třeba e-maily. Těch mi chodí opravdu hodně, takže aby lidé dostali výhledově své odpovědi, snažím se je delegovat. Jinak slabých stránek mám určitě hromadu. Ale já na ně moc nemyslím.

Pomocníkem pro řízení práce bývají i mobilní aplikace. Jaké používáte?

Kolik máte času, než je všechny projdeme? (smích) Mám jich stažených a nakoupených tak dvanáct set.

Tak zkuste vybrat tři.

Pro řízení týmů používám Basecamp. Co se týče určování priorit a celkově řízení času, stačí kalendář a nějaký to do list. Přístup „mít vše hotovo“ už dneska nejde. Informační přehlcenost je až taková, že by se člověk zbláznil. Jinak na podcasty používám Overcast a na ukládání článků, které si chci později přečíst, mám aplikaci Pocket.

A poslední otázka, na níž se nejde nezeptat. Více než rok držíte speciální dietu – jíte jen maso. Chutná vám ještě?

Chutná! Maso jím, protože to je skvělé palivo a pomáhá mi. Nemám k tomu důvod ve smyslu „užívat si jídlo“. Určitě jsou jídla, která bych si vychutnal i více než maso. Třeba sladké, které mám rád, ale nejím ho. Maso si dávám k snídani, svačině, obědu i večeři. Zásadní je pro mě zdraví.