Loading...
Neznámý trend
Petr Koubský

Jediná věda, která ví, co bude v roce 2065

Jedním ze zaručených způsobů, jak poznat vědce od šarlatána, je požadovat po něm předpověď budoucnosti. Seriózní vědec to odmítne, zatímco šarlatán (nebo novinář) se s lehkým srdcem pustí do prorokování.

A jednou z mála výjimek je demografie – věda, která do značné míry skutečně přesně ví, co nás v budoucnosti čeká.

Je snadné pochopit, proč tomu tak je. Když víte, kolik dětí se letos narodilo, pak také víte, kolik dospělých příslušného ročníku bude naživu za dvacet, třicet let. Ledaže by došlo k drastickým událostem, které samosebou nikdo předvídat neumí.

Tradičním vyjádřením struktury obyvatel je demografický strom, schéma, které zachycuje počet osob toho či onoho věku. Jedním pohledem se z něj dá poznat, jestli je společnost stará či mladá, jestli má vysokou či nízkou porodnost, jestli ji v blízké minulosti stihlo nějaké velké neštěstí.

Například po druhé světové válce bylo z demografických stromů jasně vidět, kolik mužů – padlých vojáků – chybí v příslušných věkových skupinách oproti ženám. Na našem obrázku popisujícím Německo v roce 1946 je ve skupině 25 – 29 let dvakrát tolik žen co mužů.

Demografické stromy zachycují i jiné aspekty historie. Dnešní věková struktura v ČR má dvě výrazná maxima. Jedno z nich odpovídá poválečnému „baby boomu“, druhé tzv. Husákovým dětem sedmdesátých let, tedy období, kdy lidé z těch či oněch důvodů ochotněji zakládali rodiny.

Dnešní společnost v Evropě a dalších bohatých zemích stárne. Rodí se v ní málo dětí a věk dožití je stále vyšší. Kombinace obou trendů znamená, že podíl seniorů je stále větší. Úkolem demografie je tento jev popsat a dokumentovat. Úkolem mnoha jiných je s touto informací pracovat. Posun věkové struktury vede k politickým změnám (více starších voličů, jejichž preference jsou specifické), je významným signálem pro zacílení produktů a služeb (a pozor na to, že zde máme první generaci „internetových důchodců“, zapomeňte na babičky v plstěných bačkorách), pro zaměstnanost (senioři se stávají novou konkurencí na pracovním trhu, péče o starší a nemocnější zároveň dává vzniknout novým profesím a vytváří nová pracovní místa). K tomu všemu jsou demografické údaje. Je rozumné číst je a přemýšlet o nich.

Současný a očekávaný vývoj věkové struktury ČR.
Zdroj: Projekce obyvatelstva ČR do roku 2065, Český statistický úřad.

Míra porodnosti (počet dětí na jednu ženu v plodném věku) je obecně ve vyspělých zemích nízká, v rozvojových vysoká (tam se však mnohé z nich nedožijí dospělosti). Aby se počet obyvatel udržoval na stejné výši, je zapotřebí míra porodnosti zhruba 2,1. Tu dnes nemá žádná evropská země kromě Kosova a Faerských ostrovů. Celosvětový průměr je 2,5. Hodnoty pro některé zajímavé země najdete v tabulce.

Demografie též dokumentuje migraci. Česká republika je dnes atraktivní zemí pro přistěhovalce, naše politika však imigraci příliš nepodporuje, takže poptávka převyšuje nabídku. Přesto počet cizinců roste – žije jich u nás přes půl milionu. Zajímavé je, že poprvé v české historii nejsou nejpočetnější skupinou Slováci, ale Ukrajinci, jichž je u nás (legálně) 118 000 (ke konci roku 2017). Počet Slováků je o několik tisíc nižší, následují Vietnamci a Rusové. Příval ilegálních migrantů se koná zatím jen ve fantazii panikářů – policie jich loni zadržela přesně 172.

Typický demografický strom rozvojové země – vysoká porodnost, nízký věk dožití. (Uganda, 2016)

Asymetrie způsobená válkou (Německo, 1946)

Míra porodnosti (data: Světová banka).