Jestli potřebujete vysvětlit, co to je a jak se luští sudoku, bylo by zajímavě vědět, kde jste byli posledních patnáct let – možná bychom tak mohli detekovat mimozemšťany! Pro jejich prospěch připomeňme, že základem hádanky je čtvercová síť tvořená 81 políčky, tedy devětkrát devět. Uvnitř je rozdělena na devět malých čtverců třikrát tři. Do sítě je třeba vepsat číslice od jedné do devíti – každou z nich devětkrát – tak, aby se žádná neopakovala ani v řádku, ani ve sloupci, ani uvnitř žádného z devíti malých čtverců. V zadání hádanky je vždy několik číslic vyplněno tak, aby hádanka byla zaručeně řešitelná a aby řešení bylo právě jedno.
Žerty o mimozemšťanech stranou; stojí za to přeříkat si popis sudoku už jen proto, abychom si uvědomili, jak minimalistické to je. Na úspornosti této hádanky je vskutku něco japonského, přinejmenším v tom smyslu, v jakém si Evropan japonskou kulturu zpravidla představuje: haiku, kaligrafie, zenové zahrady, spoře zařízené byty, tatami místo postele. Máte-li minimalismus rádi, nejspíš vás těší i sudoku.
Hlubokomyslné filozofování o tom, kolik japonské povahy a životního stylu se skrývá v čtvercové síti, má však vadu: nezakládá se na faktech.
Příběh sudoku pokračoval tak, že z USA, kde hádanka nazývaná tehdy Number Place nikoho příliš nezaujala, dovezl tento nápad do Japonska právě Maki Kadži, tehdy mladý ředitel firmy specializované na hlavolamy. Dal hádance nový název (původně „súdži wa dokušin ni kagiru“ neboli „číslo se smí vyskytnout jen jednou“, z toho pak vytvořil zkratkové slovo sudoku) a představil ji japonské hádankářské komunitě. Odtamtud si našla cestu mezi širší veřejnost – a o dlouhých dvacet let později i do Evropy.
Sudoku se dá luštit několika rutinními postupy, na které snadno přijdete sami – snáz se objevují, než popisují. S výjimkou mimořádně šťastných případů vás však nedovedou až do konce. V počáteční fázi luštění trháte nízko visící ovoce v podobě políček, u nichž je zřejmé, že pro ně padá v úvahu jen jedna číslice. Finální část nastává tehdy, když hlavolam vydal svá tajemství a vy už jen doplníte poslední zbývající čísla, s nimiž je malá nebo žádná práce. Střední část luštění však může být opravdu obtížná.
Nebo nemusí; záleží na tom, jak je sudoku sestaveno. Obvykle máte na vybranou z různých stupňů obtížnosti, ale i v jejich rámci narazíte na velké rozdíly – někdy to jde skoro jako po másle, jindy se prostě vzdáte. Každé sudoku je totiž jiné, každé je originál. I v tom je jeden z půvabů hlavolamu; jen tak se neomrzí. Pokaždé před sebou máte nový problém, k jehož řešení je potřeba přistoupit trochu jinak.
Matematici před několika lety dokázali, že má-li jít sudoku vyluštit, musí být jeho nápověda tvořena aspoň sedmnácti čísly. Když je jich méně, není už zaručena jednoznačnost řešení.
Ledaže přidáme nějakou dodatečnou podmínku, která zastoupí chybějící část nápovědy. Takových vylepšení obyčejného sudoku existuje několik, asi nejčasnější je magické sudoku, v němž každý malý čtverec třikrát tři musí být „skoro magický“, tj. součty v jeho řádcích a sloupcích musí být stejné, rovné patnácti. U magického sudoku může stačit nápověda o sedmi číslicích. Jeho luštění je samozřejmě přiměřeně náročnější.
Zdálo by se, že čím více napovězených číslic, tím musí být luštění snazší, ale není to pravda, mnohem víc totiž záleží na skryté struktuře výsledného řešení než na počtu ukázaných číslic. Můžete narazit na snadné sudoku zadané oněmi minimálními sedmnácti číslicemi, i na velmi obtížné, kde jich máte více.
Existuje také opačná otázka: jaký je nejvyšší počet nápověd, z nichž nelze žádnou vymazat, aby sudoku mělo jednoznačné řešení? Prozatím se má za to, že to je čtyřicet.
Teprve když vezmeme v úvahu, že ke každé zcela vyplněné mřížce – finálnímu řešení – můžeme sestavit mnoho různých nápověd, můžeme zkusit spočítat, kolik odlišných zadání sudoku existuje. Přesnou odpověď matematici neznají, nejlepší zatím dosažený odhad říká, že je to 2,55 × 1025 (dvacet pět a půl bilionu bilionů), když nepočítáme rotace a přehazování řádků a sloupců. S nimi pak ještě bilionkrát více. Nijak zvlášť se tedy nemusíte bát, že potkáte totéž sudoku podruhé.
Kromě základního sudoku existují nejrůznější modifikace, které by vydaly na samostatný článek: pentomino, heptomino, odlišné velikosti mřížky než 9 × 9, hypersudoku a mnoho dalších. Snadno je najdete na webu, můžete si jimi zpestřit zábavu, ale většinou jim chybí onen půvab drsného minimalismu. Zda by se líbily Maki Kadžimu, to se bohužel už nedozvíme.
