Loading...
Neznámý trend
Petr Koubský

Jak se změnil
prodej hudby

V polovině devadesátých let se začalo říkat, že je hudební průmysl v krizi – zničí ho pirátství, protože dostalo do rukou mocný technologický nástroj. Co bylo tím nástrojem? Internet? Kdepak! Vypalovačka. Vydavatele a prodejce hudebních nosičů tehdy znepokojilo, že se hudební CD dá zkopírovat jedna ku jedné. Typická cena alba na CD u nás tehdy byla kolem pěti set, prázdné CD stálo stovku a platy byly poloviční než dnes.

A hudební průmysl si myslel, že má starosti. Co by za ně dneska dal.

Anebo možná ne, protože po letech turbulencí dospěl k nové rovnováze. Ta už neskýtá tak pohádkové zisky, zato se zdá být velice stabilní.

Cesta k ní byla poučná. Po vypalovačkách, kolem nichž bylo víc rámusu než škody, přišla skutečná rána: levné a rychlejší připojení k internetu a možnost stahovat MP3. Napster, který s touhle vymožeností – samozřejmě nelegální – přišel jako první, se podařilo zastavit, ale mezitím mu vyrostlo mnoho následovníků. Velké servery v Rusku a v jiných právně nepostižitelných zemích nabízely stažení čehokoli, po čem srdce zatoužilo, za malý paušální poplatek.

Než právníci a policisté dokázali jeden z nich vyřadit z provozu, objevilo se pět dalších. Vyrostl Pirate Bay a všeobecně se rozšířily torrenty.

To všechno bylo buď na hraně zákona, nebo za ní. Jenže když „zločin“ páchá celá generace najednou, už není cesty zpět.

Řešení nabídl až Steve Jobs a bylo geniální: převzal model stahování MP3, doplnil ho o pohodlné uživatelské rozhraní, propojil s pěkným kapesním přehrávačem a – což bylo rozhodující – dohodl se postupně se všemi významnými hudebními vydavateli. Ne že by byl první, kdo se o to pokusil. Byl ale první, kdo měl potřebnou vyjednávací sílu, obchodní talent, finanční a technologické zázemí.

Podíl streamingu na celkových tržbách (zdroj: RIAA)

Podíl streamingu na celkových tržbách (zdroj: RIAA)

Díky iTunes a iPodu – později iPhone – se stahování hudby stalo namísto pokoutní aktivity respektovaným a úspěšným byznysem, z nějž měli prospěch všichni zúčastnění. Ten největší samozřejmě Apple. Stal se mezičlánkem, který nešlo obejít. Později si kousek dortu ukrojil Amazon, Google a další, ale nijak zvlášť velký kousek. Dort pro Apple se upekl trochu na úkor vydavatelů, trochu z příjmů muzikantů. Jedni i druzí ovšem získali záruku, že před sebou mají dlouhou budoucnost, což do té doby zdaleka nebylo jisté. Obchodní model hudby se na nějakou dobu zdál být tak mlhavý, že se vážně mluvilo o mecenáších jako hlavním zdroji financování. Tohle Jobs – kterého nelze nazvat mecenášem ani náhodou (!) – spolehlivě vyřešil.

Zároveň se stala jiná věc: hudbu lze levně nejen šířit, ale také nahrávat. Software na notebooku dnes zvládne to, k čemu jste dřív potřebovali dobře vybavené studio. Začínající kapely jsou limitovány svým talentem, ne penězi na technické vybavení. Velké obchody s hudbou ke stažení jsou klíčovým prodejním kanálem, ale monopol nemají. Nahrávky lze nabízet na vlastním webu anebo na nezávislých serverech typu SoundCloud. Rozmanitost možností je podobná jako u softwaru: freeware, freemium, webové aplikace placené reklamou nebo osobními údaji a plně komerční software.

V tu chvíli to vypadalo, že jsme na konci cesty, v novém ustáleném stavu. Jenže situaci opět změnila nová technologie: levná datová úložiště, velmi levné vysokorychlostní připojení, dokonalejší softwarové technologie pro virtualizaci a řízení datových center. Stručně řečeno – cloud. A na něm vyrostl streaming audia i videa: služby jako Pandora, Rdio, Spotify, Deezer. Do tohoto vlaku naskočil Apple i Google trochu opožděně. (Kdyby byl Steve Jobs ještě naživu… kdo ví.)

Tržby v USA upravené o inflaci (zdroj: RIAA)

Jestli máte rádi slovo disrupce, disruptivní technologie a obchodní modely, lepší příklad nenajdete. Dokonce ve dvou stupních: nejprve MP3 vytlačily fyzické nosiče, potom streaming provedl stejnou věc s empétrojkami.

hvíli trvalo vyřešit cenovou politiku, protože aby byl streaming úspěšný, musel a musí být levný, takže koláč pro rozdělení mezi všechny hladové krky na straně produkce a distribuce je stále menší. Ale jak to tak vypadá, s prémiovým předplatným pod 10 dolarů měsíčně (a základním přístupem zdarma!) se pořád dá žít. Za předpokladu, že se celosvětový počet uživatelů pohybuje alespoň v sedmiciferných, raději osmiciferných číslech. Hudební průmysl žije, kvantita ani kvalita produkce neupadá, přestože je všechno jinak než před pětadvaceti lety. Dějí se i takové věci jako renesance vinylů pro fandy dokonalého zvuku, na čemž ohromně vydělávají v Loděnicích – ano, v ČR máme největší výrobnu „černých desek“ na světě.

A co dál? Na streamingu je co vylepšovat technicky i obchodně, zdá se však, že jako hlavní model nějakou dobu vydrží. Ostatně má před sebou jiný zásadní úkol: jak provést s filmy totéž, co se už podařilo s hudbou. To bude daleko těžší, ale to je zas jiná pohádka. Zpětně to může zasáhnout i hudbu: je docela dobře možné, že za pár let nebude hlavním kanálem šíření hudebních nahrávek ani Apple Music, ani Spotify, ale YouTube. Mezi nejmladší generací to nejspíš platí už dnes.