3,86 kilometru plavání, 180,25 kilometru na kole a na závěr maratonský běh. To jsou parametry závodů, kteří jedni obdivují a druzí nechápavě kroutí hlavou, jak je vůbec možné tohle v jednom člověku a za pár hodin zvládnout. Pro Davida Procházku na tom není nic zvláštního, triatlonové, a hlavně ironmanské tratě zdolává už 17 let. Nezačal ale na nich.
„Jako mladý jsem hrál baseball a dotáhl jsem to až do extraligy, ale zranil jsem si loket a rok ho dával dohromady. Když už to vypadalo, že se budu moct vrátit, začal jsem hodně běhat, abych se vrátil aspoň s nějakou fyzičkou, jenže se ukázalo, že na vrcholový baseball už to nebude. Tak jsem aspoň využil to, že jsem měl naběháno, a v podstatě z hecu se přihlásil na maraton. Potřeboval jsem se hýbat,“ líčí Procházka, pro kterého bylo nakonec zranění odrazovým můstkem k velké triatlonové jízdě.
Když už odběhal maratonů několik, přešel i na kolo, pak přidal ještě i plavání, aby se mohl přihlásit na svůj první triatlon. A později, zase z hecu, dokonce na svůj první ironmanský triatlon, jehož parametry už jste si přečetli výše. „Byla to tehdy dostatečně velká výzva,“ směje se Procházka, který má výzvy a pocit neustálého postupného zlepšování moc rád. „U toho prvního jsem si říkal, že bez pořádného tréninku a přípravy bych to mohl dát kolem jedenácti hodin, ale nakonec to vyšlo na 9:45. Další rok jsem shodou okolností skončil druhý na mistrovství republiky v dlouhém duatlonu a pak třetí v celkovém pořadí českého poháru v dlouhém triatlonu,“ vypočítá rychle se nabalující úspěchy. Ačkoliv nemá status profesionála, pere se se stejnými tratěmi jako ty největší hvězdy tohoto sportu.
Jedním z největších úspěchů pro něj byly dvě účasti na slavném havajském Ironmanu. Letos se na závod, který je i podle jeho slov tratí strašně ošklivý, ale atmosférou se mu nic nevyrovná, chystá po třetí. „Moment, kdy jsem se kvalifikoval na svoji první Havaj a šel jsem si vyzvednout slot mistrovství světa, byl asi nejhezčí, jaký jsem kdy při závodech zažil. Ironman na Havaji je strašně silný zážitek, i když mimo plavání není trať ani trochu hezká. Na kole jedete 90 kilometrů po dálnici mezi lávovými kameny, kde jinak nic není, pak se otočíte a stejnou trasou jedete zpátky. Po totožné silnici se navíc běží i maratonská část,“ přibližuje Procházka a chválí si atmosféru, ve které obecně triatlonisté závodí. I když každý chce co nejlepší výsledek, na trati se podporují a neberou se jako soupeři.
Všechno to popisuje věcně, jako by o nic nešlo, přitom neustále potřebuje ohromnou porci času a energie. S tím prvním je to prý jednodušší od té doby, kdy začal závodit i jeho syn – protože triatlonové prostředí je obecně lidsky vstřícné a přátelské, začal do něj brát právě i syna, který si zkusil první triatlonové závody už někdy ve čtyřech letech. Teď už prý otce i překonal a v loňské sezoně absolvoval v žákovské kategorii svůj reprezentační debut.
„Moment, kdy jsem se kvalifikoval na svoji první Havaj a šel jsem si vyzvednout slot mistrovství světa, byl asi nejhezčí, jaký jsem kdy při závodech zažil.“
A když mluví o energii, používá přirovnání k akci a reakci – energie vložená do závodů se mu pak vrací v podobě chuti do další práce a naopak. „Mám to propojené. Ve sportu i v práci potřebuju mít cíle, za kterými jdu. Hodně dám na osobní rozvoj a možnost se někam posunovat a nevadí mi to, že to chce trpělivost. A taky vidím spoustu paralel. Naše projekty jsou běh na dlouhou trať a já mám určitě dobrý trénink na to to vydržet,“ zamýšlí se manažer, který trpělivosti potřebuje opravdu hodně – než se k zakázce ze státního sektoru podepíše smlouva, postupně se dodá, co je třeba, a finálně vyladí a zrealizuje, trvá to i léta.
Divize eGovermentu, kterou vede, se podílí na projektech, na které si denně sahá každý občan této země: Dělají například systém pro příjem žádostí o nové občanské průkazy a pasy. V praxi to vypadá tak, že občan přijde na úřad, podá si žádost a systém už sáhne do registrů, dá všechno do běhu a spustí proces, na jehož konci si člověk nový doklad vyzvedává. Je to ale jen jeden z příkladů. Dalšími projekty, které má tato divize KOMIXU úspěšně za sebou, jsou například některé aplikace v rámci sčítání lidu a domů nebo systém pro ověřování prezidentských petic. Dlouhodobě také podporuje a rozvíjí agendový systém evidence obyvatel a podílí se na napojení České republiky na systémy Evropské unie, které realizují například národní část Schengenského informačního systému nebo aktuálně pracují na národní části systému ETIAS. Mimochodem v tom všem se Davidu Procházkovi pracovní a osobní život sbíhá. Do KOMIXU nastoupil ve 30 letech a přesně tehdy také poprvé závodil na ironmanské trati.
