Divadlo je
tady a teď

Nový umělecký ředitel Činohry Národní divadla je: dva. A říkají si SKUTR. Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský se ujali vedení první scény ve složitých časech. Na začátku roku 2022, kdy byla země ponořená hluboko v další vlně koronaviru a divadelníci už poněkolikáté museli rušit svá představení a měnit termíny svých premiér. Úplně lehké časy živá kultura neprožívá ani nyní, kdy podstatná část pandemických opatření padla, ale pro změnu řádí kousek za hranicemi válka a ceny rostou. V každém případě, z Lukáše Trpišovského a Martina Kukučky je cítit obrovská chuť do práce a radost z toho, že je svět aspoň na chvíli zase víc offline.

Vypadá to, že pandemie je alespoň načas zažehnána, jaký je to pocit „vyrazit z bloků“?

LUKÁŠ TRPIŠOVSKÝ (LT): Doufejme, že máte pravdu. To se uvidí na podzim a v zimě. Každopádně ke složité situaci celé umělecké scény z období pandemie nyní přibyla i inflace. Stát začíná logicky šetřit, lidé šetří. Takže bych chtěl upozornit, že kultura je ve velkém ohrožení. Nemluvím jen o státních a městských kulturních institucích, ale hlavně o nezávislé scéně. Bylo by skvělé, kdyby všichni, pro které je kultura neoddělitelnou součástí života, mysleli na živé umění a podpořili ho. Vyrazte prosím do divadel, koncertních sálů, výstavních prostor! Slovy Medy Mládkové: Přežije-li kultura, přežije národ!

MARTIN KUKUČKA (MK): Ale zpět k vaší otázce, ostrý start v této sezoně dal všem zabrat. S divadlem je to jako s vrcholovým sportem. Je potřeba široký tým v zázemí a postupně vyladěná forma. Na obojí byl extrémně krátký čas se připravit, takže jsou všichni na konci sezony unavení, ale šťastní.

V čem je pro vás prostředí činohry naší první scény nejvíce „omamné“?

LT: Především je to soubor, kde jsou výjimečné herecké osobnosti. Soubor Činohry ND je také jediný třígenerační.

MK: Také jsou to nádherné prostory divadelní budovy, kde je pokaždé svátek připravovat novou inscenaci.

Která zahraniční či česká divadla považujete za své inspirace?

MK: My jsme vyrostli v Divadle Archa a v alternativním prostředí. Jsou to tedy nedostižné vzory souborů DV8, Ultimy Vez, Rosas. Metaforičnost fyzického divadla nás oslovila a ovlivnila. Veliký zážitek jsme měli, když jsme se v roce 2004 poprvé setkali ve Wrocławi s prací Krzysztofa Warlikowského. A oslovila nás i hravost Heinera Goebbelse, se kterým jsme měli čest spolupracovat.

LT: Z českých tvůrců to byl zejména J. A. Pitínský a Jan Nebeský, kteří mě kdysi uhranuli ohromnou svobodou, která z jejich inscenací prýští.

Angélica Liddell: LIEBESTOD, činohra
foto: Christophe Raynaud de Lage

Co pro vás osobně bude vrcholem vaší první divadelní sezony v ND?

MK: Všechny naplánované projekty jsou zatím jen sny. Tak se kolem nich musí opatrně našlapovat.

LT: Těšíme se samozřejmě na všechny projekty, a to z různých důvodů. Na Arthura Nauzyciela, protože soubor bude po delší pauze spolupracovat s renomovaným evropským režisérem. Na první spolupráci kmenového režiséra Michala Vajdičky, který přivede do historické budovy Karla Čapka. Na nové nastudování Našich furiantů pohledem Martina Františáka. Na netradičně pojatou antickou klasiku Bakchantek ve velmi múzickém podání Jana Friče. Na dokumentární projekt Jiřího Havelky. A také na naši novou inscenaci Nebezpečných známostí, které bude Stavovské divadlo slušet.

V čem jsou offline zážitky nenahraditelné?

MK: V setkání tady a teď.

LT: A ve společném sdílení emocí a myšlenek.

MK: To je vždycky síla!

LT: Přijďte si to sami ověřit.