Na talíři to vypadá a prý také chutná jako docela normální kousky smaženého kuřete. Jenže kuře, z nějž pocházejí, ještě někde běhá. Posloužilo jen jako dárce několika buněk, všechno ostatní zvládla biochemie a tržní síly. Vítejte ve světě umělého masa.
Z vědeckého hlediska o žádný průlom nejde, z právního – a také z obchodního a psychologického – však ano: Singapur jako první země světa povolil podávat v restauracích pokrmy ze synteticky vyrobeného masa. Licenci získala americká firma Eat Just. Její kuřecí nepochází z jatek, ale z bioreaktoru, velkého ocelového kotle, kde z buněk vzniká maso, jež nikdy nebylo součástí tkáně živého tvora.
Po velkou část historie lidstva bylo maso luxusním pokrmem, výsadou bohatých a vzácnou lahůdkou chudých. Jako mnoho jiných druhů luxusu se i tento stal v druhé polovině dvacátého století široce dostupnou samozřejmostí. Každý den se na světě zabije na maso 140 milionů kuřat, čtyři miliony vepřů a asi 800 000 kusů hovězího dobytka. Přidejte jehňata, kůzlata, krocany, kachny. Za posledních padesát let se počet lidí na Zemi zdvojnásobil, spotřeba masa se ztrojnásobila.
Uspokojit takovou poptávku se zatím daří jen díky zprůmyslnění zemědělství, jehož hlavními nástroji jsou umělá hnojiva, velkochovy a velkovýroba zpracovaných potravin. To s sebou nese spoustu problémů, jimž dominuje ten, že takové metody nejsou dlouhodobě udržitelné.
Průmyslové zemědělství vytěžuje zdroje planety rychle a nevratně, produkce masa pak ze všeho nejvíc. Je velice náročná na zemědělskou půdu. Má velkou spotřebu vody, která je dnes stále vzácnější. Je náročná na fosilní paliva. A podílí se asi sedmi procenty na světové produkci skleníkových plynů. Přičtěme etické námitky a zdravotní hledisko. Velkovýroba produkuje nemocná zvířata, nepřetržitě krmená antibiotiky, aby tamní podmínky vůbec přežila. Když mluvíme o poptávce po mase, mluvíme vlastně o poptávce po levném mase. Tím pádem nevyhnutelně po mase nezdravých, extrémně vystresovaných zvířat, polomrtvých zaživa.
Dnes produkční náklady umělého masa klesají po křivce, která se velmi podobá známému Moorovu zákonu, tedy exponenciálně. Důvodem jsou stejně jako u počítačových čipů rostoucí investice a stále lepší technologie. Do výzkumu se zapojují jak startupy, tak největší potravinářské firmy. Velmi pravděpodobně se ustaví model podobný poměrům ve farmaceutickém průmyslu: malé firmy budou vytvářet inovace a ty z nich, které uspějí, pak pohltí tržní giganti s přístupem k celosvětovému trhu.
To je zatím budoucnost. Aby bylo umělé maso levnější, muselo by se ho vyrábět více. Aby se ho vyrábělo více, musel by pro něj být odbyt. Podmínkou odbytu je, aby se mohlo vůbec někde prodávat. Prozatím to bude rozhodně spíš v restauracích než v obchodech, ve formě hotového jídla, ne polotovaru. Proto je singapurské povolení tak důležité. Může prolomit začarovaný kruh. Regulační úřady v USA a Evropě jsou zdrženlivější a opatrnější, ale singapurský příklad je může popostrčit.
Zdroj: Deník N, Gaydhane et al. (2018). Cultured meat: state of the art and future. Biomanufacturing Reviews, 3, DOI: 10.1007/s40898-018-0005-1.
