Loading...
Slovo závěrem
Petr Koubský

Dřinu strojům, mzdu…
komu?

Říká se tomu Moravcův paradox: co je snadné pro člověka, je obtížné pro počítač či robota a naopak. Lidé nezvládnou bleskurychlé složité výpočty, robot nenaskládá nádobí do myčky – protože vizuálně nerozliší knihu a talíř, protože nemá dost přesnou motorickou zpětnou vazbu, rozmáčkl by sklenku. Z toho plyne tradiční pořadí, v němž jsou profese ohroženy automatizací: nejprve netvůrčí duševní práce, rutinní úřednické záležitosti. Potom netvůrčí fyzická. Za nejmíň ohrožené se vždy pokládali ti, jejichž práce spojuje tvořivost a manuální zručnost – kadeřnice, řemeslníci, opraváři, vysoce kvalifikovaní dělníci, umělci.

Dnes se zdá, že to je jinak. Počítače začínají okupovat jednu náročnou duševní práci za druhou. Profese jako radiolog či burzovní makléř nemají budoucnost. Mechanické dovednosti a orientaci v prostoru úžasně usnadňuje tzv. cloud robotics. Roboti se učí ze zkušenosti a na co přijde jeden, to se rázem nahraje všem ostatním. Brzy začnou ve velkém nahrazovat prodavačky a obsluhu ve fast foodech, přinejmenším v nejbohatších zemích. Budou levnější a spolehlivější než lidé. Profese, jichž se robotizace nedotkne přímo, budou zaplaveny nezaměstnanými z těch oblastí, kde technika převládne.

Dřinu strojům! Ono to nezní tak špatně. Ale kdo bude kupovat všechny ty výrobky a služby báječné automatizované ekonomiky, když spousta lidí přijde o příjem?

Kdybyste náhodou znali řešení, dejte vědět. Z velkých světových ekonomů a byznysmenů ho totiž nezná nikdo. To je největší úskalí, před nímž stojí slavný Průmysl 4. 0. Málokdo si to zatím uvědomuje, obzvlášť u nás, v zemi s takřka nulovou nezaměstnaností. Ale neujdeme tomu a má­‑li se něco vymyslet, musí se začít včas.