Loading...

Je Uber über, nebo máme radši .... ubrat?

„Uber? O těch mi nemluvte, to jsou normální černoši!“ rozčilil se můj taxikář. Nemyslel tím nic rasově urážlivého, použil jen běžný termín pro nelicencované taxikáře. Bývaly časy, kdy takový „černoch“ riskoval proříznuté gumy nebo pár facek od legálních řidičů nádavkem k udání. Dnes se k násilí už snad nesahá, napětí ale zůstává. A roste.

Pražští taxikáři mají ještě horší pověst, než si zaslouží – a špatnou si zaslouží zcela právem. V ostatních českých městech to není výrazně lepší. Taxi u nás pro většinu lidí není normální dopravní prostředek, ale spíš nouzové řešení, když opravdu nemáte na vybranou. Špatná služba za přehnanou cenu provozovaná podivnými podezřelými lidmi, tak by se dal shrnout převládající názor v mém okolí a nejspíš i ve vašem.

Revoluční služba Uber, vynalezená v USA roku 2009, by tohle mohla změnit. Nahrazuje obchodní model taxislužby spolujízdou. Každý, kdo se zaregistruje pomocí mobilní aplikace, se může stát příležitostným nebo trvalým řidičem. Transakce zprostředkuje a ceny kalkuluje aplikace, jejíž součástí je také reputační systém hodnotící řidiče i zákazníky, takže obě strany víceméně vědí předem, s kým lezou do auta. Obecněji jde o aplikaci sharing economy nebo také peer-to-peer economy na dopravu ve městě; k příkladům z jiných oblastí patří třeba Airbnb, TaskRabbit, crowdfundingové systémy jako Kickstarter či u nás Hithit, systémy půjčování peněz jako u nás Zonky. Taky se používá termín disruptivní obchodní model, to jest takový, který zcela rozvrací dosavadní zvyklosti. Ze všech vyjmenovaných jsou však jen dva konkrétní systémy natolik úspěšné, aby se dalo mluvit o rozvratu: Airbnb a právě Uber. Proto přitahují pozornost jak tradičních podnikatelů v odvětví, tak regulátorů.

Například Airbnb balancuje v některých evropských městech na hraně úplného zákazu – příkladem je Berlín. Mohlo by se zdát, že se proti němu úspěšně vzbouřila lobby hoteliérů ve snaze udržet si zisky a vytlačit internetovou, elektronickou, startupovou, hip a cool konkurenci, realita je však složitější. Ta lobby samozřejmě existuje a ráda se přidala, nicméně prvotním důvodem je dostupnost nájemních bytů a výše nájemného. V turisticky atraktivním městě, k jakým Berlín patří, dává smysl pronajímat byt či dům krátkodobě přes Airbnb. Dá se na tom vydělat mnohem víc než na dlouhodobých pronájmech a není třeba se řídit pravidly na ochranu nájemníků, jež jsou v Německu přísná. Volných nájemních bytů tak rychle ubývá a cena nájmů stoupá. Berlínský magistrát to pokládá za nežádoucí.

Což je přesně bod, kde může vzplanout diskuse mezi zastánci důsledně volného trhu a příznivci státních zásahů do ekonomiky. Taková diskuse je hodnotová, nikoli věcná, a proto se nedá rozřešit racionálními argumenty. Přijatelnou pravdu mají obě strany a společnost si musí vybrat, čemu dává přednost. K tomu máme politické programy a volby. Sharing economy tedy chtě nechtě není jen technologická a obchodní záležitost, je to také věc politická. Nezapadá úplně do stávajících zvyklostí a pravidel. Je tedy třeba rozhodnout, zda pravidla změnit. A pokud ano, jak.

U nás stejně jako ve většině západních zemí je provozování taxislužby podmíněno licencí. Za tu uchazeč platí, a navíc musí doložit způsobilost svou i svého vozu. Oficiálně jde o image města a kvalitu služeb, reálně především o peníze do městské kasy a o kontrolu. Uber se snaží tuto podmínku obejít pomocí konstrukce „spolujízda není taxi“. Někde mu to prochází dobře, jinde hůř. Někde rezignoval a jezdí za něj jen licencovaní taxikáři. Situace v Praze je po česku kocourkovská: magistrát řidiče Uberu kontroluje a pokutuje, Městský soud v listopadu 2016 velmi překvapivě rozhodl, že je Uber v ČR legální, magistrát okamžitě odpověděl, že rozsudek bude ignorovat, v kontrolách a pokutách pokračovat. (To by samo o sobě stálo za dlouhý neveselý komentář, ale držme se věci.) Uklidňuje tím taxikáře, kteří platí za licenci, za zkoušky, za taxametr… úvodní vklad do tohoto podnikání je kolem padesáti tisíc.

V ČR si můžete objednat taxi i přes jiné mobilní aplikace. Nejrozšířenější z nich je Liftago, které jezdí v Praze, Brně, Ostravě a tu a tam jinde. Zásadní rozdíl je v tom, že Liftago je jen pro licencované taxikáře, nahrazuje jim vlastně radiodispečink za podmínek, které mnoho z nich pokládá za výhodnější – především jim dovede opatřit dostatek práce, minimalizuje prostoje. Kromě toho stejně jako Uber disponuje reputačním systémem, dává tedy oběma stranám transakce pocit bezpečí, což je čím dál tím cennější. Liftago také nemá z Uberu žádnou radost, bere ho jako konkurenci, která má značně usnadněnou činnost. (Pak je tu ještě otázka daně z příjmu, ale o té se raději nemluví – zůstaňme u toho, že to je soukromá věc každého podnikatele.)

Situace je skutečně asymetrická a tím nespravedlivá. Jak ji řešit? Uvalit regulaci na Uber, anebo ji naopak sejmout ze všech ostatních? Tím jsme zase u nutnosti politického rozhodnutí. Libertariáni, nebo socialisti?

Ti i oni by měli vědět, že věc má širší souvislosti. Uber je po celou dobu své existence finančně ve velké ztrátě – naposled za druhé čtvrtletí 2016 prodělal 750 mil. dolarů při tržbách 1,1 mld. Přitom je ceněn na 70 miliard (!) dolarů a jeho vstup na burzu se očekává vskutku netrpělivě. Proč tak velká důvěra investorů? Protože Uber používá jejich peníze systematicky k likvidaci konkurence (nezapomeňme: disruptivní model) nízkými cenami. Chce vlastnit rozhodující podíl trhu a přinejmenším v USA se mu to může povést. Pak bude mít silnou páku nejen na zákazníky, ale hlavně na řidiče, po nichž už teď chce stále více procent. Ostatně i to je dočasný stav, konečným cílem je náhrada řidičů automatickými auty. Do jejich vývoje Uber masivně investuje.

Sharing economy je vynikající v tom, jak rozšiřuje nabídku služeb. To či ono okamžitě k dispozici, jen na pár ťuknutí do telefonu. Rubem celé záležitosti je náhrada dlouhodobě stabilních pracovních míst dočasnými či částečnými úvazky. Mladé generaci to často vyhovuje, poskytuje to svobodu a nezávaznost, která má pro mnoho lidí velkou hodnotu, ale ušetří si na nemoc a stáří? Budou se o to muset postarat v daleko větší míře sami než jejich rodiče – nemohou čekat mnoho ani od státu, ani od zaměstnavatele. Uber a jemu podobné služby nemění jen podnikání, ale celou strukturu společnosti. To není automaticky ani dobře, ani špatně, jen je potřeba vidět všechny aspekty najednou.

Petr Koubský
nezávislý publicista