Loading...

ELBRUS

„Říká se, že co není v hlavě, musí být v nohách. U mě platilo, co není v hlavě, bude na nohách. V mém případě to byly sandále, ve kterých jsem ráno v mrazu vyrážel na horském kole do prvních kilometrů po Gruzii. A navíc samozřejmě jen v bezprstých cyklistických rukavicích. V chvatu, když jsme se balili, jsem totiž své cyklistické tretry omylem poslal domů.“

Koruna světa je nový projekt profesionálního českého horolezce Radka Jaroše, kterým navazuje na předchozí Korunu Himálaje. Za cíl si tentokrát dal postupně zdolat nejvyšší vrcholy všech sedmi kontinentů světa. V minulém čísle Elity jsme se věnovali Jarošově pobytu na Aljašce a výstupu na horu Denali (6 190 m). Druhý díl přibližuje cestu za dalším klenotem, nejvyšším vrcholem Ruska, Kavkazu a zároveň i Evropy, jímž je majestátný Elbrus (5 642 m).

Z Nového Města na Elbrus na kole a lodí aneb 3 000 km v sedle

Výprava za druhým korunním drahokamem odstartovala v sobotu 3. září 2016 kolem 11. hodiny dopoledne. Radek Jaroš vyrazil na kolech spolu se svým týmem dobrodruhů a doprovodným vozidlem. „Až k Černému moři, což je asi 2 350 km, se budeme držet Dunajské cyklostezky. Dalších 1 000 km směrem na východ dáme během osmačtyřiceti hodin trajektem. Z gruzínského Batumi, opět v sedle kola, nás dále čeká dalších 550 km k ruským hranicím.

A odtud pod Elbrus už je to co by kamenem dohodil – nějakých 270 km,“ vysvětloval Jaroš na samém začátku cesty.

Trasa za kavkazským obrem vedla z Vysočiny podél Dunaje přes Maďarsko, Chorvatsko, Srbsko, Rumunsko, Bulharsko, Ukrajinu, Gruzii a Rusko. Na kolech denně průměrně najeli sto čtyřicet, někdy i sto šedesát kilometrů. Odměnou pak Radku Jarošovi i dalším členům expedice bylo slunečné počasí na vrcholu Elbrusu.

Exoti na Dunaji

„Na našich silničních kolech a v cyklistických dresech jsme byli v Bulharsku za exoty. Podobného cyklistu jsme tam nepotkali aspoň týden. Ale sem tam jsme míjeli nebo předjížděli těžce naložené cestovatele. Jeden Holanďan byl na cestě už šestý týden. Další Němci jeli Dunajskou stezkou už třetím rokem, každé léto část. Spousta lidí nás zdravila už z dáli, mávali na nás nebo troubili klaksonem a pokřikovali ‚hello‘ z okýnek aut.“

Směr Černé moře

„Po celou cestu až k Černému moři jsme měli kliku. Zažili jsme tři defekty a k tomu jen tři pády, které se až na mírné odřeniny obešly bez zranění. Díky doprovodnému vozidlu jsme jeli nalehko. Převážnou část jsme absolvovali na silničních kolech a mohli jsme si tak užívat luxus rychlé jízdy. Naše najeté kilometry se nám navíc podaří přetavit díky spolupráci s nadací ČEZ na finance a tím i podporu několika handicapovaných kamarádů v Novém Městě na Moravě.“

Prijut a ruská aklimatizace

„V pěti tisících metrech tam stojí uvízlá rolba. Jako monument, orientační bod. I nám poskytl příjemné zázemí pro načerpání sil a energie. Později k nám dorazili dva ruští horolezci. Jeden z nich bez maček, v ochozených pohorkách. Ještě ten den mířil k vrcholu. Večer jsme se dozvěděli, že ho záchranáři sváželi dolů s rozmlácenými žebry. Měl hodně velké štěstí…“

Výstup na Elbrus

„Po krátkém odpočinku v sedle mezi dvěma vrcholy jsme vyrazili do nejnebezpečnějšího úseku. Šikmý, asi 400 metrů dlouhý traverz nás vyvedl na hřeben a následně na vrcholové plato ve výšce zhruba 5 600 metrů. V dáli před námi se konečně tyčil hlavní vrchol západního Elbrusu (5 642 m). Na něm jsme stanuli v deset hodin místního času. Nastalo samozřejmě velké radování, objímání a fotografování. Další klenot Koruny světa je ve sbírce!

Kam dál?

„Moje příští cesta pravděpodobně povede na podzim do Austrálie. A tak jako v předchozích případech to opět nebude jen o vlastním výstupu, ale chtěl bych k tomu přidat něco zajímavého navíc. Nechte se překvapit.“